Zmatené psaní

Čtvrtek v 23:01 |  Sparkles
Oh, tak nějak jsem tušila, že se to zase vrátí. Jakpak by ne, že?
Snažila jsem se tomu zabránit. Hm... ale nejsem tak silná, abych to dokázala.
 

Teorie volnosti

Pondělí v 22:16 |  Sparkles
Už po několikáté se za dnešek snažím napsat článek. Bez úspěchu. Nejsem schopna sestavit konstruktivní větu. Snad to nevadí...

Vězeň v sama sobě

10. listopadu 2018 v 20:05 |  Sparkles
Skoro celý den jsem se nehnula z místa. Sedím na dřevěné lavici pokryté kožešinou a hledím do hořících kamen. Občas přiložím. To je jediné, co dělám.
Oh, a jím čokoládu.
 


Článek psaný v parku

5. listopadu 2018 v 16:50 |  Sparkles
Neočekávané se stalo očekávaným ale stále to zůstává neočekávané. A jsem zmatená, ale tak hezky zmatená, ale zmatená.
Sedím na lavičce v parku. Fouká mírný vítr, který mi škodolibě hází vlasy do obličeje. Ale je nádherně. Tak...tak nádherně.

Psychiatři

29. října 2018 v 18:24 |  Sparkles
Dnes byl nádherný den. Přesně pro mě stvořený. Mlha, mrholení, barvy.
A i přes tu bolest jsem šťastná.

Ne jizvy, rána

27. října 2018 v 19:39 |  Sparkles
Je mi zima. A je tu tma.
Sedím na břehu rybníka, prší na mě. Kapky mi stékají po tváři. Ani nevím, jestli kapky, nebo slzy.

Podzim a odpadlíci

25. října 2018 v 18:30 |  Sparkles
Sedím s čajem v ruce, zachumlaná mezi peřinami.
"Je podzim," usměje se brácha, "sestra zase sedává s čajem a hledí ven na sychravé počasí."

Musím se rozhodnout...

18. října 2018 v 17:21 |  Sparkles
Ano, musím se rozhodnout. Jenže já si myslím, že už mám jasno.

Umřít se dá později

11. října 2018 v 16:52 |  Sparkles
Hlavně nezačni brečet. Ne, nebudeš brečet. Říkám, že nebudeš brečet...! Fajn, přestaň brečet. Prosím, přestaň brečet...

Sebepoškozování jako druh závislosti

7. října 2018 v 21:01 |  Bullshits from my head
Dovolte mi, abych se vám pokusila trochu vysvětlit pojem sebepoškozování. Protože spousta lidí na to nebere ohled a bere to jenom jako věc, díky které na sebe upoutáte pozornost.
Ne. Tak to není.


Zase stejný koloběh

7. října 2018 v 20:55 |  Sparkles
Vlak drkotá při rychlé jízdě a následně zpomaluje na stanici. Je jako raketa, řítící se po určené trase. Kolikati kilometrovou rychlostí by musel jet, aby spolehlivě oddělil hlavu od těla? Jak rychlí by musel být, aby si člověka na kolejích strojvůdce ani nevšiml?

Mezi pravdou a lží

30. září 2018 v 17:03 |  Bullshits from my head
Stalo se vám někdy, že jste přestali věřit i sami sobě?

Když se minulost setká s přítomností

29. září 2018 v 10:07 |  Sparkles
Nevím, jestli to je dobře, nebo špatně, že poprvé za život cítím něco, co je pro ostatní naprosto běžné. Pro mě ale ne. Vlastně, necítím to tak úplně docela. Zdálo se mi o tom ve snu, ale byo to tak živé a reálné, že si troufám říci, že jsem to doopravdy cítila.
Poprvé za život jsem někoho obejmula.

Kam dál