23. června

23. června 2018 v 16:05 |  Deník
23. června jsem si založila tento deník.
Sedím na sedačce zabalená v peřinách, v rukou teplý čaj. Venku nepříjemně fouká, je zataženo. Přemýšlím jestli se někdy ze svých depresí vyhrabu. Protože zatím se v nich stále topím...
*hlasitě si povzdychne*


Život je jedna velká lež. Všichni lžou, tak zní heslo Dr. House. A já s ním naplno souhlasím.
Včera mi napsal jednomu moc dobrému kamarádovi. Znám ho již od základky, chodili jsme spolu půl roku na střední, ale od doby mé hospitalizace jsem ho neviděla.
Napsala jsem mu jen "Ahoj, jak se máš?". Reagoval dosti podrážděně.
Vždycky mi psal jako první. Psal mi skoro každý den. Někdy mi to přišlo až otravné. Ale tentokrát nenapsal nejméně měsíc, tak jsem se rozhodla jej zeptat, co se mezi námi děje, protože mi to bylo nesmírně líto. A on? Napsal mi, že na mě zapomíná. Že si mě ani nepamatuje...
Tolik to bolí. Jako šíp vražený do srdce. Nikdy nebyl tak hrubý. Změnil se. Zapoměl na vše?
Zapoměl na to, jak jsme si dělali naschváli? Jak jsme si ve škole podávali taháky?
Nevím, co si mám o tom myslet. Vrhlo mě to zpět na dno a já mám chuť si dát xanax na uklidnění. Všechno byla lež.

Mám puštěnou písničku, kterou mi doporučil Tenal. Je to moc hodný člověk, mám jej opravdu ráda. Možná, že mi jednou dokonce zachránil život.
Možná o něm někdy v budoucnu napíšu. Je to takový človíček, který zapomíná na mé jméno, ale mě to vůbec nevadí. Je to človíček, kterého si vážím.

Přemýšlím, nad tolika věcmi... Mám je sem všechny napsat? Ani by se sem nevlezly. V mé hlavě je zmatek stejně tak, jak v naší politice. Před očima se mi míhají vzpomínky. Ne zrovna hezké. Stěží se mi dýchá a mám pocit, že se každou chvíli rozpláču. Možná, že nepatřím na tento svět. Stejně jsem vše pokazila už od začátku.
Má hospitalizace na psychiatrii ničemu nepomohla. Vůbec ničemu. Jenom vše zhoršila. Má nemoc je teď více zakořeněná v mé mysli. A nejhorší na tom všem je, že mě neopouští. Rýma vás v létě opustí a na podzim se zase vrátí. Deprese ale ne, takhle nefunguje. Ona tu je pořád s vámi. I když jste šťastní, tak je s vámi a čeká, kdy bude nabita energií a bude se moct ukázat v plné své kráse.

Je to tak moc složité.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama