24. června

24. června 2018 v 19:00 |  Deník
Sedím v pokoji a koukám do zdi.
Přemýšlím, co sem mám napsat.


Má duše je prázdná ale zároveň po okraj plná. Proč je to tak složité?
Stěží se nadechuji, přemýšlím nad černými myšlenkami. Nevím, jestli je na světě někdo, nebo něco, co mě z toho dostane, ale silně o tom pochybuju. Když mi nepomohli ani v nemocnici, marně doufám, že někde dokáží.
Chce se mi spát, ale nemůžu, protože vím, že to pak bude ještě horší. Oči se mi zavírají, ale já si stále opakuji "Nesmíš spát, nesmíš spát, nesmíš spát.".

Jsem tak...osamělá. Potřebuji, aby mě někdo obejmul i přes to, že to nechci. Potřebuji, aby mi někdo otřel slzy. Potřebuji, aby se někdo staral. Zatím to totiž vypadá, že jsem všem ukradená..
Možná si to způsobuji sama. Možná se má mysl tolik bojí být šťastná, že se raději ponořuje do temnoty, protože od té už ví, co čekat.
Jsem zvědavá co mi na to řekne psycholog, když mu toto řeknu. Možná nic, možná začne vyšilovat, co já vím.

Stále mi na srdci leží jedna záležitost, a to ta, že mi umřelo morče. Nebylo to jen tak morče obyčejné, ona...byla jiná.
Jmenovala se Kitty. Moc jsem si ji přála a když jsem ji dostala, byla jsem nesmírně šťastná. Učila jsem jí různé povely, a věřte nebo ne, uměla skákat přes překážky a na povel "kolečko" se otočila kolem své osy. Bylo to moc šikovné morče. A nesmírně mi bude chybět.
S bohem, Kitty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama