25. června

25. června 2018 v 14:57 |  Deník
Dnešní den byl příšerný. Prázdno v hlavě, prázdno v duši. Sedím na posteli s pořezanou nohou a přemýšlím, že bych nejraději nebyla. Jenže nejde jen tak zmizet a nechat za sebou všechny blízké.


Vím, že bych tím mámě a tátovi nehorázně ublížila. Zanechala bych jim na srdci ránu hubší, než oni zanechali ve mě. Ztrácím se ve svých slovech, ztrácím se uprostřed všeho dění.
Drtí mě to zevnitř, sžírá jako kyselina. Žere mi to vnitřnosti, žere to mou duši. Nevím, jak si pomoci. Nepomohli doktoři, nepomůže nic.
Cítím se být tak zbytečná. Cítím se OPĚT tak na dně.
Možná, že má existence byl jen takový pokus, jestli to vše špatné vydržím. Zatím prohrávám, že?
Ani nevím, co se děje v mé hlavě. Nevím, co se děje ve mě. Je to tak složité na popsání...
Je to jakoby vás uvnitř hryzal obří pes. Je to jakoby vaše srdce bylo na závodech. Je to jakoby vaše mysl měla každou chvíli přetéct, ale zároveň uschnout prázdnotou.
Nevím, co bude dělat, až budu na táboře. Bude to vše ještě horší? Zlepší se něco?
Mám sucho v krku, nejraději bych si šňupla, ale vím, že to nesmím udělat, jinak do toho spadnu znovu.
Nevím co mám dělat.
Pokud toto někdo čte a má mysl rozvynutější než já sama, pokud toto čte někdo, kdo ví, jak mi pomoci, ať se mi prosím ozve...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fanny Fanny | 25. června 2018 v 15:17 | Reagovat

Posílám virtuální objetí... A všechna krásná slova, která chceš slyšet...
Vím, že to co napíšu, ti budou připadat jako prázdná slova, ale stejně ti je napíšu - když cítíš, že ti někdo nebo něco nepomáhá, zkoušej to jinde. Já vím, chce to sílu, kterou teď asi nemáš, ale stojí to za to.
Já po letech trápení našla úžasného psychiatra, kterému jsem byla schopna se jako prvnímu otevřít, dovolila jsem si mu důvěřovat, a tak nějak cítím, že mi ta terapie u něj pomáhá. Protože pokaždé, když od něj odcházím, odcházím klidnější...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama