Můj život - část druhá - „škola a vztahy"

24. června 2018 v 10:27 |  Můj život
Škola pro mě vždy byla místo plné bolesti. Nikdy jsem tam nechodila ráda a nikdy mě to v ní nebavilo. Proč?


Ve školce jsem měla pár kamarádů, ale s nástupem do první třídy jsem je všechny ztratila. Musela jsem si mají nové, což pro mě bylo velmi obtížné.
Do první třídy jsem nastoupila na vesnici, nedaleko města, ve kterém jsme dříve bydleli. Celkem jsem se tam těšila, hlavně na své nové kamarády. Našla jsem si jich tam jen pár, zbytek si ze mě dělal srandu, že mám jiný přízvuk, atd. A srandu si ze mě dělaly nejen děcka, ale i učitelé. I když to byly tyto maličkosti, nebylo lehké to zvládnout.
Jednoho dne se k nám na vesnici nastěhovala jedna holčina, se kterou jsem se stala nejlepší kamarádkou. Měla jsem jí moc ráda. Hrávali jsme si spolu venku a dělali všemožné blbiny. Jenže v den, kdy jsem se měla odstěhovat, jsem se s ní nerozloučila. Nechtěla jsem totiž, aby byla smutná, a tak jsem si řekla, že se s ní rozloučím až den před odjezdem, jenže v ten den byla na výletě. Neřekla jsem ji ani ahoj.
Po přestěhování jsem změnila školu a snažila se najít další kamarády. To se mi podařilo, ale i tak si ze mě děcka dělaly srandu. Řešila jsem to tak, že jsem je šikanovala, za což se nyní velice stydím.
S mou nejlepší kamarádkou jsem si psala přes fb, jenže jsme doma neměli WiFi, a tak mi jednou přišla zpráva: "Kiki, sorry ale naše přátelství navždy ruším a mysli si o mě co chceš!". Hodně mě to tehdá ranilo a pohádali jsme se. Ještě několik let poté jsem kvůli tomu probrečela.

Už od malička jsem se znala s jedním klukem. Nazývejme jej třeba Cal. Jak to tak bývá, z přátelství jsem k němu začala cítit něco jiného, něco daleko silnějšího. Jenže jsem nebyla schopna mu to říct.

Když jsem chodila do čtvrté třídy, přestěhovali jsme se a já znovu změnila školu. Jenže tady bylo už začleňování do kolektivu daleko obtížnější. Říkali mi, že jsem posraná, smáli se, že nemám kamarády, pomlouvali mě,... Po půl roce tam nastoupila jedna holka. S tou jsem se skamarádila. Navzájem jsme se podporovali a pomáhali si. Stali se z nás nejlepší přátelé.
V sedmé třídě se nám změnila třídní učitelka. Ta nová na nás byla zlá. Křičela po nás, vysmívala se nám, ponižovala nás. Začala jsem z ní mít strach, zhoršil se mi prospěch a já začala nosit domů pětky.
Ta má "nejlepší kamarádka" mi začala říkat, že jsem lempl, že seru na učení a dělala si ze mě srandu. Přestala jsem s ní kamarádit.
A ve chvíli, kdy se to stalo, se přestala kamarádit jedna holka ze třídy s druhou. A my jsme se stali přátelé zároveň ještě s jednou holčinou. A stali jsme se nejlepšími přáteli na život a na smrt.
Jenže naše přátelství drželo na roztržené niti ve chvíli, kdy si jedna z mých nejlepších kamarádek našla ve třídě přítele. Jako by na mě zapomněla. Přestala se se mnou bavit, ignorovala mě. Kolikrát mi ani ráno neřekla ahoj. Moc mě to mrzelo. V deváté třídě si to uvědomila a skončilo to, naštěstí. A opět jsme začali dělat kraviny.
Na konci deváté se to vše pohnojilo. Vztahy se spolužáky, které od čtvrté třídy jakžtakž klapaly se rozpadly po tom, co jsem se zastala jednoho šikanovaného spolužáka a řekla, že mi na třídě nezáleží. Tehdy se to vše zbořilo. Celá třída (kromě mých nejlepších kamarádek) mi začala nadávat, že jsem piča, že mám držet hubu, nevyjadřovat se,... A to včetně přítele od mé nejlepší kamarádky, který byl taky můj dobrý kamarád.

Po prázdninách jsem nastoupila do praváku na střední. Strašně jsem se tam bála. Měla jsem strach jak z děcek, tak i z učitelů. Bála jsem se zvednout ruku a na něco se zeptat. Děcka nebyli jiní... Smáli se mi, pomlouvali mě. Nezvládala jsem to.
Na pololetní vysvědčení jsem měla z matiky pětku. Z důvodu mé hospitalizace v nemocnici jsem byla nucena ukončit studium.

Vzpomínáte si na toho kluka, Cala, kterého jsem milovala? Někdy před prázdninami jsem se rozhodla mu to říct. A on? Odmítl mě.

Člověk si zvykne na to, že není oblíbený, že je pořád jenom šedá myš v davu. Zvykne si.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Černý Havran Černý Havran | Web | 20. července 2018 v 18:32 | Reagovat

Vztahy jsou na hovno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama