Můj život - část první - „rodina"

24. června 2018 v 9:54 |  Můj život
Všechno začalo dnem, když jsem se narodila.


Byla jsem malé mimčo s šedýma očima, kterými jsem prozkoumávala svět.
Narodila jsem se do šťastné rodiny, mámě a tátovi. Bydleli jsme ve velkém domě s babičkou a dědou. Vše se zdálo být perfektní.
Jenže když mi byly tři roky, začal se vztah mezi mámou a tátou hroutit, a tak se stalo, že se rozvedli. Máma si našla nového přítele, se kterým jsme se přestěhovali do malého bytu a já jezdila k tátovi každý druhý víkend. Byl to moc hodný přítel, bral nás na výlety, dělal s námi kraviny a podobně.
A jednoho dne jsem se konečně dozvěděla, že se má narodit můj nevlastní bráška.
Po jeho narození jsme se přestěhovali do domečku nedaleko města, kde jsme předtím bydleli. A jak to tak bývá, vzali jsme si hypotéku. Jenže jsme neměli dostatek peněz na její splácení. Tehdy se to začalo bortit. Mamčin přítel začal dluhy řešit alkoholem. Každý večer se vracel domů opilý a hádal se s mámou.
Postupem času se z něj stával alkoholik. Změnilo se i jeho chování. Z klidného a srandovního muže se stal arogantní a zlý tyran, který mámu psychicky i fyzicky týral. Všechno si pamatuji. Pamatuji si vše, co nám dělal, jak nás sledoval, jak jsme před ním utíkali...
Tohle trvalo zhruba pět let. Pak se s ním máma rozvedla.
Za tu dobu jsem ušla velký kus cesty, ale o tom jindy.
S tátou jsem se vídala každý druhý víkend, jezdili jsme spolu na výlety a na různé vojenské akce, protože táta dělal rekonstrukce bitev. Díky mému tátovi jsem dokázala nemyslet na to zlé, co se dělo doma.
Když se máma se svým přítelem rozvedla, přestěhovali jsme se za babičkou do bytu. Byl to opravdu malý byt, já s mámou a bráchou jsme spali na jedné posteli.
Máma se od té chvíle změnila. Začala být zlá, křičela po nás, mlátila nás. Když jsme něco udělali špatně, čekala nás facka. Za trojku z matiky do mě začala kopat. Změnila se, ale ne k lepšímu.
Často se stávalo, že po sobě s babičkou křičeli, nadávali si a byli na sebe hnusné. Ale po chvíli se vždycky uklidnili a byli v pořádku.
Celý můj život jsem musela z mamčiné strany snášet urážky na svého tátu. S babičkou ho pomlouvali a dělali si z něj srandu. Já jsem musela tátovi lhát, protože jsme neměli peníze a máma je potřebovala od někud vzít.
Celá naše financí situace byla bledá. Jednou na nás měli zaměřeno i exekutoři. Pamatuji si chvíle, kdy jsme museli jíst jen instantní kaše, protože jsme neměli peníze na jiné jídlo, kdy jsme museli počítat každou korunu, abychom mohli zaplatit elektřinu, kterou nám vypojili a my bez ní museli vydržet půl roku.
Když jsem chodila na střední, našla si máma přítele, se kterým jsme se odstěhovali do bytu ve větší vesnici. Ale strach z toho, že bude stejný jako ten minulý nepolevuje...
Možná, že jsme to neměli jednoduché, ale nebylo to zase tak těžké. On si na to člověk po čase zvykne. Zvykne si na to, že jej máma bije, že po něm křičí. Zvykne si na to, že si doma nemůže udělat nic teplého, protože nemají elektřinu. Člověk si zvykne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eL. eL. | 24. června 2018 v 10:20 | Reagovat

Některé řádky mi připomínají mou minulost. Vím moc dobře, o čem píšeš...

2 Kristý Kristý | Web | 24. června 2018 v 10:30 | Reagovat

[1]: kdybys potřebovala kdykoliv pomoci, stačí mi napsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama