Můj život - část třetí - „psychický stav"

24. června 2018 v 10:49 |  Můj život
Byl by zázrak kdyby vše to, co jsem zažila, na mě nenechalo stopy.


Už jako malé se u mě začaly projevovat problémy. Začalo to tak, že jsem se bála špíny. Na cokoliv jsem sáhla, rychle jsem si utíkala umýt ruce. Bála jsem se, že budu nemocná. Nějak jsem se snažila tomu zabránit po tom, co mi máma začala vyhrožovat, že se mnou půjde k doktorovi a já, s fobií z doktorů, bych to nikdy nepřežila.
Pak byl chvíli klid a další problémy se začaly ukazovat až kolem sedmé třídy, kdy se nám změnila učitelka a začala nás ponižovat a křičet na nás. V té chvíli jsem si uvědomila, že to, co se dělo u nás doma a co se tam děje, není v pořádku.
Začaly se u mě projevovat deprese. Začala jsem bývat unavená, nesoustředila jsem se, byla jsem smutná. Ty myšlenky mě zabíjely zevnitř. A vy nemůžete utéct samy před sebou.
Vrátilo se mi OCD, začala jsem mít nutkavé myšlenky, které mě nutily dělat divné věci. Začala jsem se sebepoškozovat a přemýšlet nad sebevraždou. Poprvé jsem se o to pokusila na konci deváté třídy, kdy mě začali šikanovat. Pokusila jsem se předávkovat. Vzala jsem si léky, oblékla si to nejhezčí oblečení, napsala dopis a doufala, že zemřu. Probudila jsem se o pár hodin později zdravá a plná energie. Druhý den jsem šla normálně do školy.
Mé deprese byly zvláštní v tom, že se střídali období, kdy jsem je měla a kdy ne. Někdy se střídaly i během dne. Během půl hodiny jsem přemýšlela nad sebevraždou ale v zápětí jsem byla šťastná.
Po tom mém pokusu o sebevraždu se přes prázdniny vše zlepšilo. Deprese se dlouho nevracela a já si myslela, že je po všem. Jenže pak se zase vrátila. V pololetí v prvním ročníku na střední. Nedalo se to vydržet. Pokusila jsem se zabít znovu. Utekla jsem ze školy a šla na most. Tam se však dostavily pochybnosti a já s nadějí, že mi možná někdo může pomoci, si zavolala záchranku. Odvezla mě na psychiatrii, kde jsem už zůstala hospitalizována. Léky na mě nezabíraly, deprese a obsedantně kompulzivní porucha stále sílily a já se pokusila zabít po třetí. Z dílny, kam jsme chodívali vyrábět, jsem ukradla kus zrcátka a zkusila se jím podřezat. Našla mě kamarádka a zavolala sestry, které mě ošetřily. Byla jsem přeložena do jiné léčebny.
Tam se zdálo, že už vše bude v pohodě, byla jsem šťastná. Jenže dva měsíce pro mém propuštění se deprese vrátily znovu. Pokusila jsem se zabít po čtvrté. Zkoušela jsem se oběsit.
A to se mi taky nepovedlo. Deprese tu jsou pořád se mnou. Nikdy mě neopustí.
Ale člověk si zvykne. Zvykne si poslouchat ty vtíravé myšlenky, zvykne si nesoustředit se. Člověk si po nějaké době zvykne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama