28. července

28. července 2018 v 14:37 |  Deník
Tupě zírám do zdi.
To už opravdu není žádná naděje mi pomoci?


Vše se zhoršuje.
Nemoc je víc ve mě. Roste jako strom.
Myšlenky, že musím něco udělat jsou horší a horší. Teď musím třeba třikrát zaluskat, jinak dostanu rakovinu. Nebo nesmím sahat na pečivo v obchodě, jinak máma umře. Nesmím šlapat na tlusté čáry. Musím dělat zvuky pusou jako oslík ve Shrekovi. Musím, musím, musím.
Už druhý den ležím v posteli, chodím jen na záchod. Nic mi nemůže pomoci. Jak řekl jeden človíček "léky odsunou problémy na později". Když někomu řeknu, co mi je, tak jak mi pomůže? K čemu to bude? Nikdo neví, jak mi pomoci. Žádný lék na vyléčení mé nemoci není. Vždycky budu muset s ní bojovat. Každý den budu muset přežívat a snažit se, se nezabít. Možná mi nezbývá nic, než jen čekat, až se něco stane. Něco, co mi alespoň trochu uleví. A musím jen doufat, že zase něco neukradnu. Nebo neudělám něco horšího.
Takže dál budu šňupat xanax, který mi alespoň na chvíli uleví od bolesti.
Konec článku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama