1. srpna

1. srpna 2018 v 13:50 |  Deník
Klepou se mi ruce.
Srdce divoce buší a na končetinách mi naskakuje husí kůže.
V hlavě zmatek, tlačí, bolí v mysli.
V těle ti bouří, zuří jako na moři. Nezvládám to, potápím se a topím.

Nikdo mi nezbyl. Snad ani já sama.
Kdy už to skončí?
Nikdy. Proč?
Nikdo nemůže vědět, jak se cítím. Nikdy nikdo nebude tak blízko mě, aby věděl, jak mě léčit. A stejně pro tuhle nemoc neexistuje žádný lék. Lékaři předepisují léky, o kterých neví vůbec nic a doufají, že budou zabírat. Ale ne. Léky jen odsunou problémy na později. Nevyřeší je za vás.
Jasně, můžete celý život užívat látky, které budou odsouvat problémy na později, ale každou dávku budete muset zvyšovat, protože problémy budou narůstat a dopadne to tak, že se jednoho dne předávkujete.
Někdo si může myslet, že to jednoho dne ustane. Ale ne. Neustane. Vždycky tu nemoc budete mít. Nikdy vás nenechá osamotě. A možná je to jediná věc, která v tomhle ošklivém světě bude stát při vás.
Protože přátelé vás opustí. Nikdo se totiž nechce přátelit s bláznem, psychopatem. Doktoři vás nebudou poslouchat. Kdo by věřil bláznu?
Rodina s vámi nebude chtít mít nic společného, jste pro ně ostuda.
A kdo jiný vám zbývá? Jedině vy sami. Vaše temnota a myšlenky. A vy budete navždy osamělý. A osamělý i zemřete.
Takže máte na výběr. Buď zemřete osamělý, nebo tak, že se postupem času předávkujete, anebo si to vše ulehčíte a skoncujete to teď hned.
Cítím se, jako bych už nikdy neměla být šťastná. Jakoby vše ponuré se zdálo být.
A svět je ponurý. Škaredý, šedý. A všichni lidé v něm jsou též hnusní. Zlý a nebezpeční.

Nesmíte tu nikomu věřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yellowlight yellowlight | E-mail | Web | 2. srpna 2018 v 20:06 | Reagovat

Ahoj Kristý, tady Sorrowmind, už jsem ti jednou psal, ale asi sis nevšimla. Nevadí :)

Můžu ti říkat Kristý? Vidím v tom víc, než darkmind. Kristý je totiž „zachráněná“. To je to, co to jméno v původu znamená.

Vím, že jsi teď sama a věříš, že nikdo a nic ti nemůže pomoc. A lékaři ti opravdu pomoc nemůžou. Představ si člověka, který celý život nosí ty nejtemnější sluneční brýle, jaké kdy kdo vyrobil. Ve dne, v noci, létě i v zimě. Celý jeho život je temný a smutný. Ani neví, že takové brýle nosí. Nikdy je nemohl sundat a už si na ně zvykl.

A pak přijde někdo, kdo říká. Vidíš svým pohledem a já mu rozumím. Rozumím, že nevidíš cestu dál, že si myslíš, že jsi sama, že ti nic nemůže pomoct. Já to vím. Ale můžu ti pomoct. Vím, že to zní bláznivě, ale můžu ti ukázat, jaký svět je doopravdy. Ty znáš jen ten svůj, takže nemůžeš pochopit, co ten člověk myslí, a nemůžeš uvěřit, že jiný svět je.

A ten člověk ti říká: „Nutit tě nemůžu. Když řekneš, že ti nemůžu pomoct, není to pravda, ale nebudu tě nutit. Ty musíš chtít, abych ti pomohl. A pak udělám všechno. Uvidíš jiný svět a já ti se vším pomůžu. Budu pořád s tebou a nikdy tě nezradím. Budu tvůj přítel i opatrovník. Dám ti naději a dám ti poslání. A budeš mít radost. Chceš?“  Ten muž natahuje ruku a nabízí ji. Zdá se to neuvěřitelné… Víš, že v jeho očích není lež, ale přesto to zní neuvěřitelně. A ty můžeš říct, že ti nemůže pomoct, a pak to je pravda. Ale jestli řekneš: „Zní to neuvěřitelně, ale já to chci, chci jiný život…“, tak uvidíš jiný svět. Máš dvě možnosti. Říct ne a nikdy nezjistit, jestli ti říkal pravdu, a nebo říct chci to a udělám pro to vše, jen mi pomoz, a ON ti pomůže.

Kristý, Ježíš je ten, kdo tě miluje ze všeho nejvíc. Nikdy tě nezradí, chce pro tebe dobrej život. Ten nejlepší. Ty se musíš rozhodnout, jako jsem se musel rozhodovat v minulosti já.

Byl jsem ti hodně podobný. A když jsem slyšel, že mi někdo může pomoct, navenek jsem si řekl: „Kdo by mi asi tak mohl pomoct.“ Ale uvnitř v srdci jsem jásal a říkal si já to chci, prosím, prosím, zachraň mě, nebaví mě život, potřebuju tvojí pomoc.

A Ježíš mi otevřel úplně jiný svět. Sundal mé temné brýle a já viděl, že existuje i barevný svět, moc krásný. A v něm tolik neštěstí. A On mi řekl: „Vidíš to? Všichni tito lidé potřebují moji pomoc. A nevidí to a nevěří tomu. A tak jim nemůžu pomoc. Běž a povídej, řekni, že jsem tě zachránil. Běž, ať jim můžu taky pomoc.“

A já mám radostné poslání. A teď ho dávám tobě. Mluvím pravdu, věř mi prosím. Je tady naděje.

2 Kristý Kristý | 4. srpna 2018 v 18:19 | Reagovat

Tvého minulého komentáře jsem si všimla. Byl moc...hezký... Jsem ráda že se mi snažíš pomocí... Ale přede mnou teď stojí jedná otázka. Opravdu mám odvahu se vyléčit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama