4. srpna

4. srpna 2018 v 18:27 |  Deník
Opravdu se chci vyléčit?
Nejsem si jistá. Bojím se.
Čeho?


Bojím se, že to nebude opravdové. Bojím se, že se to zase vrátí a bude vše při starém. Bojím se, že mi to ublíží.
Nevím, co si mám myslet. Tak dlouho jsem se necítila... opravdu šťastná, že....že nevím, jaké to je a mám z toho strach.
Jak se ho zbavit?
Kdyby někdo znal tak lehký návod...

Začala jsem u sebe pozorovat zvláštní věci... Většinou se někam koukám a koutkem oka něco zahlédnu... Třeba stín, nebo prostě něco. Ale když se tam podívám, nic tam není. A celkem mě to děsí. Minimálně třikrát jsem se vyděsila, že na mě někdo bafl.

Před pár dny mi jeden výborný léčitel napsal nějaké bylinné kapky. Chvíli to na vyšetření vypadalo jako vymítání ďábla. Pak mi řekl, že mě má bůh ochraňovat. Zajímalo by mě, zda budou působit. Pokud ano, tak na jak dlouho. Navždy? To asi ne. Jak dlouho bych byla po nich v pohodě?
Možná zaberou na deprese, ale co to ostatní?
Opravdu nevím, co si myslet... V mysli mám opět zmatek, ve kterém se nevyznám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yellowlight yellowlight | E-mail | Web | 6. srpna 2018 v 21:01 | Reagovat

Ahoj Kristý, řekl jsem si, že budu Yellow light. Ale jsem Jan, To je mé pravé jméno. Je zprofanované, ale v původu znamená: "Bůh miluje". Nebo Bůh milující, Bůh je láska, Boží milovaný.

Yellow light, světýlko. Skoro bych spíš řekl sparkle, jiskřička. Tak mě tak můžeš brát. Já jsem jiskřička. Kéž to dokážu, kéž budu mít čas a myšlenky, abych tě provázel tvým světem, který zde mohu vidět.

Moc toho nevím, ale jedno vím, že kde je světlo, tam nemá temnota šanci. A vím, že já jsem sám hodně slabé světýlko, vážně jen taková jiskřička. Blikne a zmizí. Ale věřím, že i jiskřička dokáže zažehnout velký plamen.

Opravdu se chci vyléčit? Věřím, že přes všechny ale, a přes všechny ty pochybnosti je konečná odpověď ano. Že něco uvnitř tvého srdce zuřivě buší a říká si: „Ano, chci to... Potřebuju něčí pomoc, někoho, kdo mě zachrání…“ A že vše se snaží mluvit proti tomu, že vše ti chce říkat, že se ti to nepovede. Víš, co to je? Dobře jsi to nazvala. Strach. Já vím, jak strach funguje. A dokáže se předávat z generace na generaci. Moje rodina trpěla strachy. Ze snad úplně všeho. A vím, co je strach. Když jsem viděl, že mě něco pozoruje, když jsem měl zavřené oči a neodvážil se na to pohlédnout, a vím, že to na mě hledělo.

Víš, kdo pomáhá od strachu? Ježíš. Opravdu. S ním není těžký rozhovor. Jakobys mluvila se mnou. Řekni mu, že se bojíš, a že potřebuješ pomoc.
Když říkáš, že vidíš koutkem oka něco, co pak nevidíš, musím říct, že ti věřím. Vím to, protože tenhle svět je temnější, než jak jej často vidíme. Ty jsi nahlédla za roušku toho.
A víš, když říkáš, kéž by bylo lehké řešení, řeknu, že není. Je dobré řešení, ale nikdy není lehké. Zvláště né to, které ti nabízí můj Pán, je nutné „jít po vodě“. Prostě se rozhodnout důvěřovat tomu.

Bohužel, léčitelé ti nepomůžou, léčí, co vyléčit nedokážou, nemocné srdce i mysl, touhu po něčem opravdovém. Bylinky jsou dobré, pomáhají s látkami, které v těle chybí a pomáhají léčit lidské nemoci, ale jedno vím – léčitel nemůže předepsat lék a říct, Bůh tě ochraňuj. Nemůže ti dát lék, a říct, že tě vyléčí. Jak jsi totiž říkala, některé věci se jen tak nevyléčí. Paralen nevyléčí zápal plic a septonex nemůže pomoci od bolesti. A tak ti můžou předepsat prášky, utlumit tě, doplnit to, co ti chybí, můžou ti dát něco proti depresi, ale nezapomeň, je to jen skrývání nemoci, není to lék.

Ale je to jednodušší.

Já vím, že je opravdový lék. Kdybych nějak jakkoliv mohl ukázat, jak pravdivé to je a jak úžasné je, jak osvobozující je to, co ti nabízím, udělal bych to. Půjčil bych ti mysl i vše co vím, jen abych ti to mohl ukázat. Ale nemůžu. Můžu ti to zprostředkovat jen skrze řádky, a tak to moc neumím.
A proto říkám, že je otupení mysli, schování nemoci jednodušší. Protože první otázka, a kterou si musíš odpovědět, je, jestli to chceš. Jestli se chceš vyléčit. I kdyby to znamenalo, že se tvůj život změní.
Druhá věc je ta, že když jednou ho poznáš, nebudeš stejná. Určitě v tom lepším smyslu, ale i já měl někdy otázky, jestli jsem to pořád já. Nakonec jsem vždy našel odpověď a radost.
A ta třetí věc, že když do toho půjdeš, mnohdy nebudeš vědět, co máš dělat. Mnohdy dáš otázku a nebudeš znát odpověď. Dnes musím říct, že je to skvělé dobrodružství, ale někdy jsem se trápil, jestli se nepletu a co mám dělat. Jestli mě můj Pán slyší. To myslím Ježíše. Když jsem zjistil, že já nedokážu správně řídit svůj život, řekl jsem mu, aby to byl on, kdo vede, kdo je mým Pánem. A tak je to doteď.

On je jako světlo. Když jsi dlouho v úplné tmě, když se rozsvítí, první tě bolí oči, ale jakmile si přivykneš na světlo, vidíš mnohem lépe než v úplné tmě.
Je to i moje odpověď na tvoji odpověď. Díky, že jsi mi odepsala, byl jsem moc rád.
Jestli tě zajímá, jestli ho chceš poznat, jestli je opravdu tak dobrý, jak říká, tak mu to řekni. Sama, když budeš někde v pokoji nebo někde sama, klidně mu to řekni. Nahlas, vyslov to, jako by byl vedle tebe. Ježíši, jestli jsi, chci vědět, co jsi zač, jestli mě máš opravdu tak rád, jak říkáš, jestli máš pro mě lék, jestli i pro mě máš naději a cíl.

Nebo klidně řekni své pochybnosti. Ježíši, nevím, jestli jsi. Nevím, jestli mi můžeš pomoct, nevím, co mám dělat… Nevím, jestli chci… Ale oslov ho. Mluv k němu. A pak naslouchej, on je tichý hlásek, který mluví k tvé mysli, a potřebuješ tiše naslouchat.
Co já můžu říct, tak  Ježíš je ten nejlepší průvodce životem. Jenom s ním je život opravdu dobrý.
Kristý, moc ti přeju, abys mohla mít dobrý život, abys nemusela procházet tolika trápeními, Ježíš tě má moc rád.
Tak se zatím měj, ahoj :)

2 Kristý Kristý | Web | 7. srpna 2018 v 14:51 | Reagovat

[1]: Víš, ani nevím, jestli na Ježíše věřím. Párkrát jsem jej zkusila oslovit, to ano. Dovol mi, abych ti napsala okolnosti.
Když jsem byla malá, bylo mi tak sedm, zažívala jsem doma strašné věci. A hlavně je zažívala máma. Psychické i fyzické týrání. Nebudu to nějak blíž popisovat.
Pamatuji si, že jsem z toho všeho byla opravdu smutná. Jednou večer, byla jasná obloha, svítili hvězdy a v dálce i měsíc. Klekla jsem si pod okno, sepjala ruce a začala pomalu a tiše říkat tato slova. Pamatuji si je, jako by to bylo včera.
"Ježíši, prosím, nevím, jestli tam někdy jsi. Nevím ani jestli mě slyšíš. Ale jedno vím. Potřebuji pomoci. Prosím, pomož nám, moc tě prosím, z celého svého srdce, Amen."
A v tomto zmatku jsme žili dalších pět let.
Další mé požádání Ježíše o pomoc bylo v den, kdy jsem se poprvé pokusila zabít. Plakala jsem a svíjela se v bolesti a prosila, aby mě zachránil, pomohl mi, nebo aby si někdo všiml, co se se mnou děje. A jak to dopadlo?
Nikdo si toho nevšiml, nikdo mi nepomohl. Jakoby si zrovna četl noviny, nebo tak nějak.
Nevím, jestli v něj mám pořád víru. Nevím, jestli bych zvládla vložit můj život do jeho rukou.
Možná, že opravdu není. Jen... člověk musí najít něco v co bude věřit. Ať je to cokoliv. Bůh, Athéna, Špagetové monstrum... To je jedno. Záleží na tom, aby sis našel ten svůj plamínek, který bude doplňovat ten tvůj... Abys mohl mít alespoň jiskřičku...

3 yellowlight yellowlight | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 21:03 | Reagovat

Rozumím ti. :) Jen některé myšlenky, které k tomu mám, tak ti chci napsat. Rozhodně nemůžu říct, že bych dokázal chápat jej, chápat, jaký Bůh je. Chápat, proč dělá, co dělá a kdy to dělá.
Rozhodně musím říct, že je nepochopitelný. My ho naším pohledem nedokážeme úplně pochopit, proto nás volá, abychom mu důvěřovali, ptali se ho, hledali odpovědi, a poznávali ho.
Stejně tak jako mravenečci nedokážou pochopit nás, a to je mezi námi a mravenečky mnohem menší rozdíl než mezi námi a Bohem. Vím, že jedná, svým způsobem. Nedokážu pochopit proč a jak, nedokážu vidět budoucnost, ale nakonec jsem vždy viděl, že byl se mnou a několikrát mě zachránil a mnohokrát mě provedl „se zavřenýma očima“.
Rozhodně nemůžu říct, že si má člověk najít něco v co věřit, to nefunguje, nemůže.  :) Buď to je tak a nebo jinak. Buď Bůh je a má to smysl, a nebo není a nemá to smysl :) .
Bůh jedná vždy jinak, než jak bychom si představovali. Mojžíš měl v Božím plánu velký smysl, vyvedl z otroctví Egyptský lid. Přesto se s Bohem nesetkal jako malý, ani jako princ z Egypta, ale teprve když vše ztratil a bloudil pouští. Teprve pak dokázal slyšet a poslechnout, co pro něj Bůh připravil.
Josef byl uvržen do otroctví, protože ho zradili jeho bratři, tam jako věrný sluha léta pomáhal, až ho žena jeho pána nařkla, že ji chtěl zneužít. Dostal se neprávem do vězení, a když měl být propuštěn, zapomněli na něho a další dva roky trávil ve vězení, než byl puštěn. Přesto nakonec byl nazván „zachránce světa“, protože faraonovi řekl, co Bůh říkal, připravil jej na pohromu, která přicházela, aby mohl být pomocí lidem v Egyptě. A tam se mohl i setkat znovu se svoji rodinou jako přátelé. Po tolika letech.
Král David byl pomazán Božím prorokem za krále, ale musel léta utíkat, protože ho chtěl zavraždit král, který dosud vládl. Přesto je jako jeden z nejdůležitějších lidí v bibli nazván otcem mesiáše- zachránce – Ježíše.
Ježíš, ač Boží syn, trvalo třicet let, než začal kázat o Božím záměru, do té doby byl truhlář a musel poslouchat své rodiče. Pak jen tři roky kázal, a zemřel. Přesto díky jeho poselství i smrti je konečně naděje.
Některé příběhy vypadají zle, ale z hlediska věčnosti jsou dobré. Bůh všechny ty osoby vedl a vyučoval je. I když zažívali těžkosti. Někteří velké, někteří menší. Bůh neslíbil zbavit nás všech těžkostí, to by nás zničilo. Ale řekl, že z nich má východisko. Že s ním projdeme. Také říká, že tento krok je jen krátký v závislosti k věčnosti, která nás s ním může čekat.
Taky je tu zlo, které se nás snaží zničit, které nechce, abychom se měli dobře a snaží se moc nám škodit.
Pro mě třeba je docela zázrak i to, že jsem náhodně po letech zašel na blog a našel zrovna tvůj, kde ti píši o Ježíši, což jsem nikdy lidem nepsal, a ty říkáš, že jsi ho volala o pomoc. I když bys teď možná řekla, že pozdě. Ale přece.
Víš, zajímalo by mě, kde jsi slyšela o Ježíši nebo kde jsi na něj přišla, když říkáš, že jsi ho volala, někde jsi o něm musela slyšet? Od koho?
A pak mám takové dva příběhy, které nejsou dokonalé, ale chtěl jsem ti je napsat:
1. Stalo se, že jeden král svolal všechny mudrce, kněze a vědce z celého království. Pohrozil jim hroznými tresty, jestli mu neukáží Boha. Oni si začali zoufat, rvali si vlasy na hlavě, protože nevěděli, co mají dělat. V tom se tam objevil jakýsi pastor a oznámil jim, že dokáže tento problém vyřešit.
Všichni zajásali a pospíchali ke králi, aby mu toho pastora představili. Pastor jednoduše zavedl vladaře na terasu a ukázal mu slunce.
„Podívej se na něj,“ řekl vladaři. Po chvíli král sklopil oči a vykřikl: „Chceš mě snad oslepit? “
„Můj pane,“ vysvětloval mu pastor, „Slunce je jen jedna malá věc, která pochází od stvořitele. Jen jiskřička, odlesk jeho jasu… Jak bys mohl vidět jeho, když nedokážeš pohlédnout ani na to, co vytvořil?“
2. Každý den kladl žák stejnou otázku: „Jak mohu nalézt Boha?“ A každý den se mu dostalo stejné odpovědi: „Musíš po tom toužit.“
„Ale já po tom toužím celým svým srdcem. Proč ho nenacházím?“
Jednou se koupal mistr v řece spolu se svým žákem. Strčil mu hlavu pod vodu a držel mu ji tam, zatímco ubožák sebou beznadějně házel, aby se osvobodil.
Další den začal rozhovor mistr. „Proč jsi sebou tak házel, když jsem ti držel hlavu pod vodou?“
„Protože jsem zoufale hledal vzduch.“
Mistr se usmál: „Až ti bude dána milost, abys tak zoufale hledal Boha, jako jsi hledal vzduch, pak Boha nalezneš.“

Chci vědět, že tě chápu, jaké máš otázky a pochybnosti. Nikam tě nechci tlačit, říkám co si myslím, a co jsem sám musel zažít, i když je cesta každého jiná.
Teď máš možnost hledat. Musíš se rozhodnout, jestli to chceš. Ale hledání je zoufalé volání, volání, i když hned neznám odpověď, volání nejednou, ne dvakrát, ale dokud nedostaneš svoji odpověď.
Christy, já věřím, že budeš v pořádku. Věřím, že nakonec najdeš cestu i z tvého trápení, tak ti v tom taky fandím. :) zatím se měj :) ahoj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama