3. září

3. září 2018 v 15:26 |  Deník
Už jsem zase o rok starší!


Oh, jak úžasné.
Na mé narozeniny nepřijela ani máma. Jenom mi napsala "Všechno nej!". Radši si užívala u svého přítele. To je pro ni typické.
A protože se nám pokazilo auto, "nemohla" přijet domů. Takže se brácha neměl dneska jak dostat do školy, tak zůstal doma. Kdybyste viděli jak kvůli tomu brečel...
No a dnes první den v druhém prváku. Dobře, první den na jiné střední...teda...učňáku. Co na to říct?
Škola je obrovská. Největší, do které jsem kdy chodila (a že jich bylo!). Mý spolužáci... jsou zvláštní. Já vím, třeba budou fajn, jen. Některých se štítím. Třeba té, co smrdí. Nebo té bez zubů. Anebo těch cigánů. Já vím, nesmím soudit knihu podle obalu. Ale...musím se s vámi podělit o první dojmy.
Byla jsem ve třídě mezi prvními, takže jsem si stihla zabrat místo. Sedím v poslední řadě, v rohu místnosti a úplně sama. Marně jsem doufala, že si za mnou někdo přisedne. Ostatní byli stejně vyděšení jako já.
Pak přišla do třídy učitelka. Stará, očividně i zakomplexovaná, učitelka. Tak na mě působí prvním dojmem. Třeba bude milá, co já vím. Každopádně už teď z ní mám strach. A bojím se, že pokud mi udělá něco, co mi to připomene, pokud řekne něco, díky čemuž si na to vzpomenu...bojím se, že udělám nějakou pitomost a vyrazí mě. V mém záchvatu agrese mi je jedno co se stane. Jako bych byla paralizována.
Jindy, když mám ten jiný záchvat, nejsem schopna na nikoho mluvit. Jen tak sedím, nevnímám... A co ty ostatní problémy? Co když se promítnou i ve škole?
Budou mě mít za úplného cvoka. Už teď mě mají za nejtiššího člověka ve třídě. A přitom jsem se tak snažila se s nimi bavit a kamarádit se...co dělám špatně?

Holt mi asi není souzeno být součástí kolektivu. Ale kdo ví, třeba se to jednoho dne vyvrbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yellowlight yellowlight | E-mail | Web | 4. září 2018 v 15:47 | Reagovat

Jé, to mě mrzí, tak to ti chci něco popřát, ale spíš požehnat. Věřím, že slovo má moc a tak bych rád ti něco "dal", i když jen takhle nadálku a slovně.

Tak ti žehnám, abys mohla najít světlo ve tmě, aby se stalo tvým průvodcem a aby prosvětlilo tvůj život. Žehnám ti, abys mohla najít Krista, ale i abys mohla dokázat překonat své slabosti a strachy. Vyznávám, že nad tebou nebude panovat strach ani deprese, temnota ani zlo. Žehnám ti, ať poznáš, že Ježíš tě má rád a zemřel za tebe. A žehnám ti, abys mohla najíc cestu životem, opravdový lék na svoji nemoc, trápení i osamění. Přeju šťastné narozeniny.

Co jsi studovala předtím? A co studuješ teď?

A jak se říká - jedna vlaštovka jaro nedělá, tak ani to, že tě mají za nejtišší osobu, tak nemusí znamenat, že budeš teda zbytek školy sama.

Hlavu vzhůru :)

2 Kristý Kristý | Web | 4. září 2018 v 17:05 | Reagovat

[1]: Děkuji. Dříve jsem studovala na gymnáziu :) A teď jsem na učňáku s oborem zahradník :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama